Vedle klasického nepřerušovaného svícení se u našich přístrojů objevuje i tzv. pulzní režim, kdy infračervené světlo kontrolovaně rychle bliká v dané frekvenci. Nabízí se proto otázka:
má pulzace světla skutečný význam, nebo jde jen o technický detail bez reálného přínosu?
U nepřerušovaného režimu infračervené světlo svítí nepřetržitě po celou dobu terapie, kdy u pulzního režimu se světlo v rychlých intervalech zapíná a vypíná. Tento rytmus se udává ve frekvenci (např. 10 Hz znamená deset zapnutí za sekundu).Na první pohled by se mohlo zdát, že pokud je celková dodaná energie stejná, nemůže mít pulzace žádný význam. Výzkum však naznačuje, že časový průběh světla může ovlivnit biologickou reakci tkáně, a to i při stejné dávce.
Proč by pulzní světlo mohlo působit jinak
1) Nižší kumulace tepla a lepší komfort
Jedním z jednodušších vysvětlení je práce s teplem. Při nepřerušovaném svícení může v tkáni postupně narůstat teplota. Pulzní režim umožňuje krátké „pauzy“, během nichž se teplo částečně rozptýlí.
To může být výhodné zejména u výkonnějších zdrojů světla nebo u osob citlivějších na zahřívání. V odborných přehledech se tato vlastnost pulzace často zmiňuje jako jeden z praktických přínosů.
2) Odlišná biologická odezva na rytmický podnět
Důležitější je však druhý aspekt: buňky a biologické procesy mohou reagovat na rytmus stimulace, nejen na její intenzitu.
Některé buněčné mechanismy fungují v cyklech a mohou být citlivé na opakované impulzy. Výsledkem pak může být odlišná aktivace buněčné energie, zánětlivých procesů nebo regenerace, než při nepřerušovaném podnětu.
Vědecké přehledy k tomu uvádějí, že pulzní světlo může mít jiný biologický účinek než nepřerušované, ale zároveň upozorňují, že neexistuje jedna univerzální frekvence vhodná pro všechny účely.
Co ukazují konkrétní studie
Hojení ran: pulzace 10 Hz byla účinnější než nepřerušované světlo
Ve studii zaměřené na hojení kožních ran byl porovnáván nepřerušovaný režim se dvěma pulzními režimy (10 Hz a 100 Hz). Výsledky ukázaly, že pulzace 10 Hz vedla k rychlejšímu a kvalitnějšímu hojení než nepřerušené svícení, zatímco vyšší pulzace (100 Hz) takový efekt neměla.
Zlepšení se neprojevilo jen vizuálně, ale i na úrovni biologických markerů – například v nižším zánětu a lepší tvorbě nové tkáně.
Důležitý závěr z této studie zní: pulzace může pomoci, ale pouze při vhodném nastavení. Vyšší frekvence automaticky neznamená lepší výsledek.
Zdroj: https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371%2Fjournal.pone.0166705
Nervová soustava: podobný efekt u poranění mozku
Další studie sledovala účinky světla u zvířecího modelu poranění mozku. Opět byly porovnány tři režimy – nepřerušované svícení, pulzace 10 Hz a pulzace 100 Hz.
I zde vyšla pulzace 10 Hz jako nejúčinnější, a to z hlediska funkčního zotavení i rozsahu poškození tkáně. Autoři navíc zjistili, že rozdíl v účinku nelze vysvětlit pouze tím, kolik světla se do tkáně dostalo – rozhodující byla zřejmě právě časová struktura světla.
Tato studie naznačuje, že rytmus světla může hrát roli nejen u kůže, ale i u nervové tkáně.
Zdroj: https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371%2Fjournal.pone.0026212
Klinická praxe: pulzní světlo a chronická bolest
V klinické studii zaměřené na chronickou bolest zad bylo použito pulzní světlo jako terapeutická metoda. Výsledky ukázaly zlepšení bolesti i funkce pohybu.
Je však důležité dodat, že tato práce nesrovnávala pulzní a nepřerušované světlo přímo proti sobě. Nelze z ní tedy vyvozovat, že pulzní režim je obecně lepší. Ukazuje ale, že pulzní fototerapie má reálné využití i v klinickém prostředí.
Zdroj: https://link.springer.com/article/10.1186/s42358-019-0099-z
Buněčné studie: záleží na konkrétní frekvenci
Novější laboratorní výzkumy zaměřené na hojení ran ukazují, že pulzní světlo může ovlivňovat buněčný metabolismus a množení buněk. Zároveň se ale potvrzuje, že různé pulzní režimy mají různé účinky.
Některé frekvence podporují žádoucí procesy, jiné jsou neutrální. To opět podporuje myšlenku, že pulzace není univerzální kladný doplněk, ale jemný nástroj ladění terapie.
Zdroj: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S101113442200118X
Nogierovy frekvence
Do problematiky pulzace světla zapadají také tzv. Nogierovy frekvence, pojmenované po francouzském lékaři Paulu Nogierovi, který se dlouhodobě zabýval reakcemi organismu na rytmické podněty. Tyto frekvence původně vznikly v oblasti aurikulární medicíny, ale později byly experimentálně ověřovány i v laboratorních podmínkách, zejména v souvislosti s reakcemi nervové soustavy a autonomního řízení těla.
Z pohledu fotobiomodulace je důležité, že Nogierovy frekvence nejsou vázány na konkrétní médium, ale na rytmus stimulace jako takový. Jinými slovy: organismus nereaguje pouze na to, čím je stimulován (světlo, elektrický impuls, zvuk), ale také jakým rytmem je podnět aplikován. Právě zde se koncept Nogierových frekvencí přirozeně potkává s pulzací světla.
V praxi to znamená, že světlo pulzované v určitých frekvenčních pásmech může vyvolávat odlišné biologické odezvy, a to i při stejné vlnové délce a energetické dávce. Tento princip podporuje myšlenku, že pulzace světla není jen technický detail, ale biologicky relevantní parametr, který může ovlivnit nervovou regulaci, buněčnou aktivitu i celkovou odpověď organismu.
Nogierovy frekvence se často popisují jako specifické frekvenční „okna“, na která tělo reaguje citlivěji než na náhodné nebo příliš vysoké pulzace. To je v souladu i s moderními studiemi fotobiomodulace, které ukazují, že některé pulzní frekvence jsou účinnější než jiné, zatímco příliš vysoké nebo nevhodně zvolené pulzace mohou mít slabší nebo žádný efekt.
A co LED panely?
Většina studií, které přímo porovnávají pulzní a nepřerušované světlo, pracuje s lasery. LED panely mají odlišné technické vlastnosti, a proto nelze výsledky automaticky přenášet jedna ku jedné.
Na druhou stranu biologický princip fotobiomodulace je podobný – světlo působí jako signál pro buněčné procesy. Některé studie dokonce LED technologii zmiňují v souvislosti s buněčnou energií a mitochondriální aktivitou.
Z odborného hlediska je tedy korektní říci, že:
- pulzace je potenciálně významný parametr i u LED zařízení,
- u LED panelů je vhodné ji chápat jako volitelný režim, nikoli jako automaticky lepší variantu,
- účinek závisí na kombinaci více faktorů (vlnová délka, intenzita, čas, vzdálenost, pulzace).
Co si z toho lze odnést
- Pulzní světlo není marketingový výmysl, ale reálný technický parametr s biologickým dopadem.
- Některé studie ukazují, že při správném nastavení může být pulzace účinnější než nepřerušované svícení.
- Zároveň neexistuje jedna „správná“ frekvence pro všechny účely.
- Pulzace dává smysl jako doplněk a možnost volby, nikoli jako univerzální náhrada nepřerušovaného režimu.
Závěr
Pulzní režim ve fotobiomodulaci představuje zajímavý a slibný nástroj, který umožňuje jemně měnit způsob, jakým světlo působí na tělo. Vědecké poznatky ukazují, že rytmus světla může hrát roli, ale zároveň zdůrazňují nutnost opatrnosti v realistických očekávání.
